Když v roce 1976 obsadil Jiří Bělka malého Ondřeje Kepku do TV inscenace Tetinka asi netušil, že tím dramaticky nasměruje jeho život. Ještě k tomu Ondřejovi věnoval plyšového tučňáka. Druhý den tučňáka někdo ukradl ze studia KH1. Pro Ondřeje první náraz s realitou světa. Ondřejovy slzy, které nebyly hrané… Vše zachránila Vlasta Fabiánová, koupila náhradního plyšáka a tak se mohlo natáčet dál.
Ondřej poznává popularitu, především jako Honzík ze seriálu Arabela. Ví, co to je, vidí to doma, jeho strýc Jaroslav a matka Gabriela jsou v té době na vrcholu herecké kariéry, jdou z role do role – a tak se ani Ondřej nediví, že i on hned po škole spěchá do dabingu, rozhlasu, televize. Bere to jako samozřejmost. Jeho tatínky jsou třeba Luděk Munzar, Petr Kostka, Jaroslav Satoranský či Vladimír Menšík. Snad úplně nezblbnul, snaží se zůstat nohama na zemi, „nehvězdovat“ - také proto, že díky rodinnému zázemí má štěstí, že se setkává se skvělými hereckými osobnostmi: Brodský, Menšík, Slunéčková – mladý Skopal, Vladyka, Veškrnová – ti všichni se chovají přeci úplně normálně.
V roce 1992 absolvuje Ondřej herectví na pražské DAMU. Má skvělé učitele – Borise Rosnera a Janu Hlaváčovou a absolvuje jako Danny Smiřický v Miráklu Josefa Škvoreckého.
Všechno ale zamotá jako velká vášeň pro film. Nechce zanechat herectví, chce ale zkusit také režii. V roce 1992 je přijat na FAMU a hned v prvním ročníku je jeho školní filmeček koupen do vysílání v ČT. Do té doby věc nevídaná. Ještě před pár týdny by bylo neslýchané, aby student pracoval pro ČT. Jde o vlastní scénář, jakési sci-fi Hodina pro Vás. Časová smyčka, do které se zamotá zloděj i okradený.
Čestmír Kopecký tehdy nabízí hned přímou spolupráci, a tak v roce 1993 Ondřej ještě jako student prvního ročníku natáčí pro ČT exteriérovou povídku Souboj a Souboj II, které však nenaplní očekávání ani režiséra ani producenta. „Na Oskara to ještě není, ale ušlo to“, konstatuje Kopecký. Zato na FAMU je pozdvižení – někteří pedagogové se na Ondřeje dívají skrz prsty – „musíme ti přistřihnout křidýlka, aby sis moc nemyslel “ ! (To ještě nikdo netuší, že za pár let budou běžně točit studenti FAMU v ČT – a nikoliv jen povídku…)
Na FAMu vzniká pokus o adaptaci Kocábovy písně „Z cizí ženou v cizí posteli“ s názvem CIZINCI s Taťjánou Medveckou, Ivanem Řezáčem a Stellou Zázvorkovu v hlavních roli. Především ale adaptace povídek Karla Čapka (režíruje spolu se svým spolužákem Jirkou Strachem) a pak film Tvůj svět (opět koprodukce s ČT).
Tvůj svět je odrazem doby, autorská režie příběhu, kdy reklama vleze do mozku hlavního představitele, který úplně zblbne. Jakási férie, silně vybočující z tehdejší televizní tvorby, takže je problém s odvysíláním. Film však FAMU vysílá na festival do St Etienne do Francie.
FAMU Kepka absolvuje televizním filmem Dívka se zázračnou pamětí, který vzniká podle předlohy známé české autorky Daniely Fischerové. V hlavní roli skvělý Vlastimil Brodský. ČT film kupuje a několikrát reprízuje.
Profesionální celovečerní debut si Ondřej odkroutí na ostravsku při natáčení detektivky Spirála nenávisti. Temný příběh o lidské pomstě si Ondřej píše sám podle novely Mileny Brůhové. Bojuje především s komplikovaným scénářem, ale také s deštěm v Beskydech, s problematickým štábem, s nemocemi. Skoro to vypadá, že film nedotočí, ale z posledních sil se nakonec podaří.
Mirka Spáčilová pak píše v novinách: prokázal schopnost budovat napětí, dobře filmově vypráví, ale narazil na problémy ve scénáři…
Také v Ostravě Kepka původně připravoval celovečerní příběh do kin, který měla koprodukovat ČT. Nakonec se film nerealizoval, protože ztroskotalo jednání mezi dramaturgií ČT a autorem scénáře.
Velmi úspěšným rokem je pro Kepku rok 2003, kde jednak vyhrává s dokumentem Závory až do nebe mezinárodní festival dokumentů v Poděbradech (předchůdce dnešní Jihlavy) - získává hlavní cenu – Křišťálové srdce – ale hlavně s komedií Stará láska nerezaví obdrží spolu s Janem Hřebejkem hlavní cenu TV komedii roku na festivalu v Novém městě nad Metují. Hřebejk v kategorii film (Pupendo) – Kepka v kategorii TV film.
Po temné detektivce tedy nečekaný úspěch v kategorii komedie Kepku předurčuje k tomu, aby dostával komediální scénáře. Brání se, ale marně. Přichází pohádkový komediální horor opět od Daniely Fišerové Zakletá třináctka, muzikálová pohádka Poslední kouzlo a klasická poetická pohádka Začarovaná láska. Nejpřesvědčivější je však jeho asi nejvýpravnější tv film Bekyně mniška, kde se spojil dobrý scénář Jana Míky a trochu surrealistická režie, která scénář „nakopla“ do komediálnějšího tónu.
V době, kdy Kepka nepracoval na hraném příběhu, se věnuje dokumentům. Zajímá se o dílo Karla Čapka – za dokument k 70. Výročí úmrtí světoznámého autora Obyčejný svět podle Karla Čapka byl nominován na cenu Elza. Natáčí i svoji volnou řadu malých dokumentárních zamyšlení s podtitulem Cesta ke slunci ( Obyčejný život, Správci hradů, Čampo a Láďa…). Častým tématem je také poezie – což vrcholí filmem Království poezie.
Dalším bonusovým odvětvím jsou Kepkovy divadelní záznamy, o kterých napsal i diplomovou práci. Bez nadsázky našel osobitý způsob těchto „přenosů“ – takže dokonce Vladimír Just píše jako o „zážitku týdne“, když v ČT běží přenos Městského divadla v Brně V jámě lvové.
Další divadelní adaptace Brněnského Městského divadla na kterou se jen tak nezapomíná, Erik Pardus je jako židovský herec v dvojroli excelentní včetně ostatních herců, Režisér Ondřej Kepka znovu prokázal že tyto hry umí. ( www.sfd.cz)
V roce 1999 a následně v letech 2008 až 2010 vzniká zcela originální naučně - populární program Ondřejova filmová škola, kde Kepka propojuje svoje moderátorské a režisérské zkušenosti navíc ještě se zkušenostmi vášnivého amatérského filmaře. Jde o originální cyklus, ve kterém se velmi systematicky Kepka snaží začínající amatéry seznámit se základy práce s kamerou. Jednoduše, zábavně, při spolupráci s řadou hostů – profesionálů.
Ondřej Kepka vypráví svižně, konkrétně, mnohdy s příjemně sebeironickým nadhledem a často za pomoci respektovaných kolegů, mj. filmového historika Karla Čáslavského, režisérů Jiřího Svobody, Jiřího Stracha a Jitky Němcové, herců Jaroslava Satoranského a Simony Postlerové, moderátorů Jana Rosáka a Aleše Cibulky, dokumentaristky Jany Hádkové, kameramana Josefa Špeldy, střihačů Aloise Fišárka a Jana Mattlacha, mistra zvuku Jiřího Klenky a řady dalších… ( Kinobox, Tomáš Sedláček)
Reakce laické veřejnosti na tento cyklus je skvělá, až nečekaně skvělá, zejména při repríze na ČT 1 v dobrém čase - přicházejí dopisy od mladých diváků, kteří se kvůli seriálu rozhodují, že půjdou studovat film, některým ze starších amatérských filmařů seriál odkrývá dosud nepochopené základy filmových principů.
Profesionálové se rozdělují do tří skupin: první skupina si projektu velmi váží a chtěla by se na něm i dále podílet, druhá skupina Kepku nabádá, aby neztrácel čas a věnoval se své práci a ne osvětě a třetí skupina má z projektu legraci a považuje jej za dětinský – tato skupina si pravděpodobně neuvědomila, že pořad není určen pro studenty FAMU, ale pro každého amatéra, který opravdu neví vůbec nic a nevnímá ani rozdíl mezi kamerou v ruce a kamerou na stativu.
=========================
I když Kepkova herecká kariéra zůstává ve stínu režijních aktivit, na profesi herce úplně nezanevřel. Jen krátce: účinkuje v pokračování seriálu Arabela ( Arabela se vrací), kde už funguje jako dospělý. I když má seriál dvojnásobnou stopáž, v podvědomí diváků stále vítězí původní série. Dále překvapil jako zákeřný Jakub v detektivce Petra Slavíka Jiný člověk .
Také spolupracuje s rozhlasem ( například jako Anděl v rozhlasové hře Anděl a kniha rekordů), dabuje ( seriál Sněžná řeka či Malý bílý koníček – obojí ČT). S Taťjánou Medveckou vystupuje v pořadu Obnov svou sílu, lásko - sonety Williama Shakespeara. Po celé republice vystupuje s hudebně-literárními pořady – například na téma Zděněk Fibich – tyto pořady také někdy moderuje – například Procházky uměním Jitky Hosprové nebo Lednicko-Valtický hudební festival.
Samostatně moderuje - například dabingové ceny v Přelouči – nebo v Českém rozhlase hlavní pořady ČR Dvojky – Noční Mikrofórum či Sváteční Dobré ráno, kam
Foto: Lenka Hatašová
